Bob

Panička má ráda pivo. Chodí na něj do hospody u nás pod panelákem, mě odloží pod stolem, dá si jedno malý, žádnou velkou útratu neudělá, zaplatí, dá bůra dýško a jdeme si zase po svých. Jak tam tak takhle léta chodí, seznámila se s jednou fajny ukecanou servírkou, Markétou, já se s ní seznámila taky a ze servírky se stala naše teta Markéta. Teta Markéta bydlí v domečku u Berouna a mimo strýčka Tomáše a dvou dětí má ještě Boba. Bob je pes, to jo, ale jakej pes, to vám neřeknu. Jako u většiny psích kámošů se dá i odhadnout, cože byli jejich rodiče za rasy, popřípadě směsky ras, ale u Boba toho bylo tolik, že se neodvažuju ani hádat. Bob vypadá tak trochu jako hyena a tak trochu jako pastevec, ale když přivře oči, jde do malamuta a když je otevře, tak do setra, ovšem srst je spíš do tý hyeny, ovšem delší. Vysokej je jako já, ale hubenej šizung, žádnej hrudník, prostě vyskákanej závodní uzenáč. Ovšem tetu Markétu táhne jak kůň, protože ho nikdy nikdo pořádně nevychoval. Teta Markéta tvrdí, že to nejde, moje dvounohá říká, všechno jde, ale tím jejich spory končí, než aby se dohadovaly, radči se s náma choděj procházet po Svatym Jánu a do Berouna na golfový hřiště a v Tetíně jsme jednou byli a na Herinkách, a tak vůbec brouzdáme berounským okolím a s Bobem se honíme a blbneme, a pak Bob chytne stopu a honí se teta Markéta s Bobem, a my s mojí dvounohou honíme je, protože jsou ve svým honění děsně rychlí. Když se doprocházíme, zasednou ženský na zahradu ke kafi a k něčemu pečenýmu, protože teta Markéta skvěle peče. Prej tedy, mně nikdy nikdo nic nedal okoštovat, všechno sežerou sami, takže to že dobře peče mám jednom z doslechu a tedy se pod to podepsat fakt nemůžu. My se s Bobem mezitím honíme po zahradě, protože Bob je sexuální loudil, je mu úplně jedno, že jsem vykastrovaná a snaží se mě skočit. No na to mi užije, to určitě. Ženu ho s pyskama vyhrnutýma, on mastí pryč, jak já se otočim, otočí se i on a zase to zkouší a já ho zase hrnu. No zábava na hodiny lidi.

Jako dobrý bylo, jak nás jednou teta Markéta a strejda Tomáš pozvali k sobě na chalupu na prázdniny. Spaly jsme s tetou Inkou a tetou Káčou v podkroví a chaloupka byla krásná, roubená a měla kachlový kamna a k tomu velkou zahradu s parádním potokem uprostřed a kamarádi Bob a ještě Inky pes Garp, a kolem kočky a koně a psi v dalších zahradách a sem tam slípka na honění, a hned za vesnicí ohromný louky a lesy. Hele psí ráj. Dokonce i blechy jsem tam chytla, úplně vodvázaná jsem z toho byla a moje panďule taky, ovšem každá jinak. Já si konečně připadala jak správnej pes, panička zas jako deratizér.

Podnikali jsme s tetama a čoklíkama každodenní výlety do těch okolních lesů a bylo to fakt primový. Když jsme nepítali po lesích, lítali jsem po zahradě s dětma, co si kopali mičudou a my jim jí brali, tahali jsme kameny z potoka a honili kachny, a taky jsme si dělali spánkovo odpočinkový siesty v křesle v seknici, jak tam říkaj obýváko kuchyni. Dvounohý hrály Kris Kros a pily kafe a my jsme hezky podřimovali. Taky tam měli krysáka Pištu, z kterýho jsem tedy byla úplně vedle, no hlodavec, no, a dokázala ho sledovat v kleci celý hodiny. Jednou se mohla člověčí část osazenstva zbláznit smíchy, když děti vzaly krysáka ven i s klecí a já furt seděla pod skříňkou, na který klec stává a zběsile jí hypnotizovala. Jako nechápu, co je vtipnýho na tom, že z jednoho psa dělaj lidi vola, že jo? No bóóže, tak jsem si nevšimla, že jde krysák ven, protože jsem právě kradla Bobovi něco dobrýho z tlamy. Jako mi to nikdo nemohl slušně říct a radči se museli všichni ohejbat smíchy. Trapný, fakt trapný.

Jednoho dne moje putovní dvounohá zase otravovala, kam že půjdem a kdyže půjdem, až toho měl strejda Tom dost, naložil mojí dvounohou, tetu Markétu, mě a Boba do auta a dovezl někam úplně pryč. Vyložil, máchl rukou, že „tudy půjdete“ a odjel. Dvounohý se chechtaly, no tak my s Bobem jsme se taky chechtali a šli jsme a teta Markéta říkala nebojte, už jsem tady jednou byla. Čímž nás neuklidnila, protože víme, že je schopná zabloudit i u nich u Berouna, kde chodí ven denně, nicméně tak co jsme měli dělat než jít tím směrem, co ukazoval strejda Tom, že jo? No krásně tam bylo, fakt krásně. Přeskakovali jsme hranici s Německem a panďulína se chlubila babičce do telefonu, že jí volá z ciziny a pak se doma nestačila divit účtu za telefon. A šli jsme kolem krásnýho rybníka s roubenýma lávkama a takovým vodním altánem, a za rybníkem jsme zabloudili, protože najednou se cesta rozdvojovala a tety Markéty smysl pro směr byl ten tam, tak jsme volali strejdovi Tomovi, která ta turistická značka je správně a on nevěděl, tak jsme si tipli a pravda, vylezli jsme jen kousek jinde, než jsme původně zamýšleli. Fakt dobrý to bylo tam u tety Markéty na chalupě, vážně že jo. Škoda, že nás tam už nezvou, asi jsme něco provedli, no já ne, tak určitě dvounohá, vona furt někde něco vyvádí. Ale tak s Bobem se vidím dost často u Berouna, tak aspoň že tak.