Trimujeme

Dvounohá se, narozdíl od jiných lidských ženských, nerada parádí, šminkuje, onduluje a například o víkendu se neobtěžuje ani učesat si vlasy (sem tam jí taky musim připomenout vyčistit zuby, ale ne, abyste jí práskli, že jsem to práskla). Proto si moudře jako svoje plemeno vybrala krátkosrstýho boxera, po kterym se musí jen pětkrát ročně vymalovat, desetkrát denně vytřít a jinak je naprostej klid. Nemoudře to pak proložila mojí předchůdkyní Kačenkou, šitzkou, kde péči o dlouhou srst ovšem vyřešila fikaně tím, že nebohou šitzku dávala co dva měsíce stříhat durch, a to vč. ocasu, takže si každej myslel, že tahá na vodítku přerostlou krysu. S hrdostí do dneška vypráví, jak pani v salónu vždycky nad Kačenkou plakala, že ocas a uši fakt ne. Njn, jistěže jo, jaký že ne? Přece to nebude dvounohá česat a vázat tomu berušku na ofinu? Jako proč si tedy nepořídila naháče, netuším. Ovšem u Elišky šla do sebe a sdělila sobě, mně a zbytku rodiny, že Eliška bude upravovaná tak, jak se na knírače sluší. Při onom sdělení jsme se na sebe všichni podívali s jasnou "aha!" poznámkou v očích. Jenom v očích, ona panďule  je schopná řvát nejen na mě, když se pochybuje o jejích mnohých, pokaždý odlišných, prohlášeních. Po straně jsme si špitali, že chudák knírák bude buď zarostlej jak vopice anebo vyholenej na mexičana. Nicméně je fakt, že od prvního dne co bylo vykulele přivezeno ho dvounohá poctivě na úpravu srsti připravuje a denně ho češe a různě s ním manipuluje, aby si nechalo vyčesávat tlapky a bradu a obočí a čumák a vytrhat uši a tak různě. Elině se to zprvu vůbec, ale vůbec nelíbilo, pištěla jak myš a dokonce se snažila dvounohou kousnout. Narazila, pochopitelně. Panďule jí nacpala do rohu sedačky a česala a česala, až se to vykulele naučilo respektovat a dneska při česání i nezúčastněně chrápe. Panďule tedy skutečně přistoupila k úpravě srsti zodpovědně a my, zbytek rodiny, jsme nestačily oči kulit jaká je snaživá. No já vim svý a tak jsem čekala na chybu. A přišla! A ne jedna!

Nejdřív to dvounohá zvrzala výběrem psího salónu. Pravda, Eliška byla už zarostlá jak ovce a tahala v kudrnatých chlupech domů bordel z celýho sídliště a tedy bylo jasný, že se  tím něco udělat musí. Tož dvounohá obtelefonovala půlku Zlatých stránek, všude jí odmítli s  tím, že netrimujou, pak jí jedna osoba sdělila, že ok, že trimuje, žádnej problém, když tam dvounohá vykulele přinesla, byla paní chytrá jak rádio, jak ty chlupy už pěkně pouštěj a jak to bude vytrimovaný coby dup, a ono to půjde a nebojte, a za hodinu nám Elinu vrátila dokonale vyholenou. Jako jo, on se rozježenec vyloup a začal se podobat knírači. A byl celej hladkej a vyblejskanej a takovej elegantní, to jo. A jako třešinku na dortu jsme nemuseli doma po každý vycházce hodinu zametat. Jenže smolík, kníračům se musí podsada vytrimovat, prostě vytrhat, a ne ostříhat, takže nám paní "nebojtevšechnobudedobrý" Elišku pěkně zmrvila. Dvounohá tedy hledala dál, kdo že nám dá fousatou zase do formy, a našla poradkyni chovu paní Suchou. Poradkyně, hodna svého označení, dvounohý poradila, nejdřív jí ale sprdla, což jsem byla ráda, protože ono to panďuli nikdy neuškodí. Že jako když dokázala poradce chovu zavolat teď, proč to nedokázala už před tím, mohla si ušetřit půl rok práce, než bude Eliška zase vypadat k světu. Elišku vytrimovala, vytrhala jí chlupy z uší, vyholila ksichtík a prdku a naučila panďuli, jak jí má trimovat sama doma, a řekla jak často, a co dělat až z ní už nic padat nebude, a napsala, jaký trimovací nože si má koupit a kde, no prostě kompletně dvounohu instruovala, jak se zvládnout postarat o srst knírače, i když seš boxerkář. Panďule moudře kejvala, všechno po paní poradkyni Suché opakovala a mě to doma taky přeříkala, že trimovací nože dva, jeden se zubama široko a druhej blízko u sebe. Že nejdřív jí musí brát tím širokým, aby jí zpočátku moc neorvala a vždycky trimovat jen po deseti minutách denně, aby se Eliška trimování nezačala bát. No poučený jsme obě byly až na půdu. Dvounohá objednala nože, ty dneska přišly, dvounohá vzala Elišku na klín a trimovala přesně deset minut a byla sama se sebou děsně spokojená a celá zářila, aby se pak pořádně na ty nože podívala a zjistila, že jí celou dobu trimovala tím se zubama blízko u sebe, co předem neprotrhanou podsadu děsně rve a odrazuje tak štěně od toho nechat se upravovat... A bylo po spokojenosti.

Hele, já jsem i ráda, že dvounohá netýrá jenom mě, že si tu svojí destrukční energii vybíjí i na někom jinym. Taky musim smeknout čapku, že Elina ani jednou za těch pečlivě odpočítávaných deset minut ani nepípla. Se obávám, že začíná tupět, stejně jako já. Ovšem přece jen mi několik věcí celkem děsí. Tak za a/ že budu muset tý Martě Kubišový psát ještě i za Elišku, což bude dost písmenek navíc. No a za b/ mi nedá spát myšlenka, cože je ta dvounohá za bestii, když týrá i nebohý čtyřměsíční štěně? Asi bychom se fakt měly doma začít bát.

P.S. dneska trimovala zase. Hlídala jsem jí pečlivě a fakt - byl to ten nůž se zubama daleko od sebe. Tak snad se to nebohý vykulele nakonec dožije dospělosti.